Je to sice již měsíc, co jsem se vrátila z Tenerife. Dříve jsem se však na blog nedostala, abych sem mohla napsat své dojmy a postřehy z místní gastronomie. Tolik vůní, chutí...pestré barvy...všechny moje smysly pracovaly naplno a užívaly si všeho plnými doušky.
Přestože se i zde, jako v každém turistickém letovisku, setkáváme se světovou kuchyní, často se na jídelních lístcích objevovaly místní speciality, kterým jsem nemohla odolat.
Začnu tím, na co jsme narazili v každé restauraci. Příloha, kterou nabízeli skoro ke všemu. Můžu říci, že ke konci pobytu jsem již papas arrugadas nemohla ani vidět:)
Nejvíce typické pro všechny ostrovy a státy u moře jsou samozřejmě ryby a mořské plody. Ani na Kanárských ostrovech to není výjimka. Jsou jimi přeplněné jídelní lístky, tak i obchody a tržnice. Stačilo si ráno přivstat, zaběhnout do přístavu, kde bylo pár stánků a mohli jste vybírat z čerstvých ryb, které ještě den před tím plavali v moři.
Nejčastěji jsme zde nakupovali dorady nebo-li pražma. Menší mořská ryba, která má bílé pevné maso s malými kostičkami, jež se lehce oddělují od masa. Vhodná pro ty, kteří neradi obírají kostičky z každého kousku masa. Po upečení stačí lehce zatáhnout a páteř s postraními kostmi se odlupuje sama.
Pražma královská (Dorada) |
Dalšími úplně běžnými rybami, které jsou pro místní obyvatele naprosto běžné a se kterými se na Kanárech setkáte jsou sardinky, okouni, mořské štiky i mořští okouníci. Poslední jmenovaná ryba mě zaujala asi nejvíce. Ze tří důvodů. Za prvé, v Čechách jsem se s ní ještě nikdy nesetkala, má svíti čevenou barvu a obří vypoulené oko, které mě při prvotní pohledu na ní dost vyděsilo. Bohužel jsem neměla možnost ji ochutnat, čehož teď docela lituji. Bylo to způsobeno tím, že jsem si nikde v obchodě nedokázala zapamatovat její dlouhé krkolomné jméno, abych si ji pak mohla třeba následně objednat v restauraci a také představa, že by celou dobu přípravy na mě koukala, těma svýma vykulenýma očima.
Pro představu alespoň přikládám obrázek.
Okouník mořský |
Slávky nám donesli ve středně velkém litinovém hrnci, který byl do 1/3 zaplněn lehkou omáčkou z vína, cibule a petžele, ve které se slávky připravovaly. Doplněny byli středomořskou bagetkou.
Další variací přípravy slávek jsem ochutnala další týden. Pokud mám možnost jíst čerstvé ryby a mořské plody, neváhám ani minutu a jedla bych je každý den. Chuť samotné slávky byla stená, lišila se pouze omáčka. Skládala se převážně z rajčat a byla o mnoho hustější. Dokonce se mezi slávkami sem tam objevila brambora. Omáčka byla daleko pikantnější a trochu přebíjela chuť slávek. Ale i tak jsem si královsky pochutnala.
Do třetice jsem ochutnala slávky v italské restauraci. Byla to kombinace slávek a srdcovek s malými krutónky v omáčce z vína a rajčat. Tyto mušle byli nejdelikátnější, přestože porce nebyla příliš velká.